Historie tetování

Pokud budeme chtít znát etymologii slova tetování, nalezneme dvě slova odlišného původu. První z nich je polynéské "tatao", které se dá přeložit jako "klepat". Druhé je uváděné častěji, a je to tahitské "tatu", znamenající "něco označit". Z toho se později vyvinulo anglické "tattoo". V pátrání po nejranějších kořenech a známkách trvalého zdobení kůže lze zajít až do doby 5000 př.n.l., kdy žil ledový muž Ötzi, jehož mumifikované tělo bylo nalezeno v ledovci. Ten měl velké množství teček a čárek okolo kloubů na rukou a nohou. Má se za to, že jeho tetování měla sloužit proti artróze a jiným kloubním onemocněním. S čistě estetickou záležitostí, jakou je tetování dnes tak mělo pramálo společného.

Pravdou však je, že nejprve bylo používáno při náboženských rituálech a bylo projevem jisté tradice každého kmenu. Na Borneu si lidé necháváli trvale ozdobit prsty na rukou a zápěstí, což je mělo chránit před nemocemi.

Jedna z prvních tetování vyspělých starověkých kultur byla objevena u Egypťanů, odkud se později rozšířila na Krétu, do Řecka, Persie a Arábie. Na každém z těchto míst se později specifickým způsobem vyvíjela, a to jak co do účelu, tak co se týče vzorů. Řekové je používali jako komunikaci mezi špióny, jenž se tak mohli navzájem identifikovat a zjistit své postavení v žebříčku. Římané naopak trvale značili zločince a otroky. Lidé z rodu Ainu pocházející ze západní Asie tetováním prokazovali své společenské postavení. Tetované dívky tak dávaly na vědomí, že jsou vdané. Odtud se tetování dostalo až do Japonska, kde se vyvinulo v náboženský a obřadní rituál. Z Polynésie se zas rozšířilo až na Nový Zéland. Nejznámější a dodnes používáné tetování tváře je zvané Moko. Dokonce velmi izolovaně žijící kmeny na Aljašce znaly a používaly tetování, z jehož stylu je znatelné, že pochází právě od výše zmíněných Ainu.

V západním světě, konkrétně v Evropě, se Britové nechávali tetovat při ceremoniích. Dánové a Saxoni si do kůže nechávali zvěčnit erby svých rodů. V roce 787 AD papež Hadrián tetování zakázal. Na ostrovech však nadále toto umění vzkvétalo a to až do roku 1066, kdy proběhla normanská invaze vedená Vilémem Dobyvatelem. Normané tetováním pohrdali a to postupně začalo mizet, což nakonec trvalo téměř pět století.

Zatímco na západě prožívalo tetování úpadek, svého vrcholu dosahovalo v Japonsku. Nejprve i tady bylo označením trestanců. Později bylo znakem určité vzpoury-v 18 století mohla jen šlechta nosit šaty zdobené ornamenty. Střední třída zvolila jako formu protestu velmi komplikovaná a propracovaná tetování, která pokrývala celé tělo. Bohužel později bylo tetování spojeno s "Yakuzou", japonskou zločineckou organizací a k lidem, kteří měli rozsáhlejší tetování bylo přistupováno s nedůvěrou.

Ke znovuobjevení tetování na západě došlo v 17. století, kdy námořník a objevitel William Dampher ze svých cest do Londýna přivezl polynésana znamého jako "Pomalovaný princ", toho poté vystavoval veřejnosti a představil jako "atrakci". V Londýně vyvolal nadšení a již brzy si horní třída nechávala dělat malá tetování na diskrétních místech. Stalo se tak módním výstřelkem. Procedura byla velmi bolestivá, inkoust byl pod kůži vpravován jednotlivými vpichy jehlou. V r. 1891 byl Samuelem O ´Reillym patentován první elektrický tetovací strojek. Pracoval na stejné bázi jako Edisonovo elektrické pero. Tetování tak mohlo být uděláno rychleji a s menší bolestivostí. V dnešní době tetování prožívá jakési znovuzrození, je na něj pohlíženo jako na druh umění a pryč jsou doby, kdy bylo spojováno s cirkusem či vězením. Dle šikovnosti umělce si každý může nechat navrhnout své vlastní jedinečné tetování, které bude odpovídat jeho osobnosti a preferencím. Díky barvám, které neobsahují škodlivé látky a jehlám na jedno použití dnes odpadají problémy s krví přenosnými nemocemi. V našem studiu se můžete přesvědčit o individuálním přístupu ke každému zájemci o tetování. Kdykoli nás proto kontaktujte a informujte se!